Nastavá čas (v životech lidských pokolení už po kolikáté?) nazývat věci a jevy pravými jmény. Střízlivě uvažující člověk ví, že dějiny od nepaměti psali, snaží se psát toliko vítězové, nebo ti, kteří si to o sobě dočasně myslí. Do budoucna tomu určitě jinak nebude. Také je známo, že téměř od nepaměti, tedy od dob, kdy už církev začala nevědomým občanům vymývat mozky tím „správným“ směrem, nebylo žádoucí připustit vlastní názor a nedej bože přemýšlet.

Je naprosto mimo realitu, co říkají ministři obrany, ať už se jedná o astrologa, zasloužilého dramatického umělce, či zpívající právničku a jim podobné odborníky. Pochopitelně, oni to, co říkají, říkat musí – někdo jim to, mírně řečeno, poradil. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Fenomén vědomé a řízené dezinformace jsem dlouho prožíval v režimu nezpochybnitelné Vedoucí úlohy KSČ a prožívám jej opět už dlouho i v režimu, kdy Pravda a láska znovu nezpochybnitelně vítězí nad lží a nenávistí. Kdo je upřímně přesvědčen, že masmédia popisují objektivní realitu, buď nemá naprosto žádné zkušenosti v tomto směru, nebo je naivní a nepoučitelný jedinec a není mu pomoci.

A tak není divu, že se dovídám podobná ujištění, která se dovídali moji rodiče v roce 1938 a která jsem se dovídal, jako mladý téměř muž, já na jaře a v létě 1968: „Západ nás v tom přece nemůže nechat samotné“. ŘEČI, kterými ti vlivní otupují případné vášně těch nevlivných. Jeden rozdíl je možno ale přece jen vystopovat. Na rozdíl od aktuální situace, v obou předchozích zlomových momentech náš stát disponoval více méně akceschopnými ozbrojenými silami. Nic na tom nemění skutečnost, že v obou případech by toho asi mnoho a na dlouho nezmohly proti soustředěnému úderu buď po zuby vyzbrojeného Wehrmachtu (ze severu, západu a jihu), nebo převahy pěti armád Varšavské smlouvy (ze severu, východu a jihu).

Nemohu si nepoložit otázku, jak by si AČR na aktuálních počtech použitelné živé síly, s jejím stylem výcviku pro přímý boj, poradila s útokem všehoschopného protivníka, odhodlaného zemřít v boji, o síle asi 5 000 mužů – typicky imigrujících vetřelců, nemajících co ztratit a útočících souběžně na několika místech na policejní stanice, na těch málo vojenských posádek u nás a na sklady firem, které obchodují s vojenským materiálem (s jakým, o tom ministr obrany nemá oficiálně jasno ani po dvou týdnech od útoku - viz Vrbětice). Výsledek by byl katastrofální. Proč? Protože naše obranná doktrína prostě a jednoduše žádného vnitřního nepřítele nepředpokládá a vnější ohrožení přece za nás vyřeší aliance na základě článku č. 5 smlouvy.

Dnes, po 20 letech reorganizací chybí prostředky na výcvik, výstroj, pohonné hmoty, munice i pro to málo vojáků z povolání, schopných bojovat, ale i dostatečné množství efektivních zbraňových systémů. Sama česká armáda se odzbrojila do té míry, že může pouze dělat svaly na Islandu s vypůjčenými bojovými letadly, byť těch pár pilotů vykazuje špičkovou úroveň výcviku. Náš stát přece ztratil suverenitu právě proto, že rezignoval na svoji armádu.

Švýcarsko je neutrální a mezi jeho sousedy se patrně nenajde žádný, který by ho chtěl napadnout. Ale je to pocit sounáležitosti, chtějí se bránit, je to vztah ke svým rodinám, ke svému majetku. Je smutné, že u nás je pojem Vlastenectví skoro sprostým slovem.

Namísto seriózních analýz skutečných hrozeb a definování reálných rizik generují pracovníci rezortu obrany scifi-texty s názvy jako: „Výhled vývoje AČR do roku 2030“ za situace, kdy nevíme, jak se bude situace v Evropě vyvíjet příštího půl roku. Oni už ale s jistotou vědí, že hlavní způsob nasazení toho, co se hrdě a tak trochu nemístně nazývá AČR, bude v zahraničních operacích. Chápal bych to v situaci, kdy bychom disponovali bojeschopnou armádou a ve výhledu, v řádu desítek let, ji chtěli modernizovat. Takový stav ale není.

Největší hrozbou pro Evropu současnosti není Rusko, ale naprostá absence vůdčích idejí a cílů, založených na sebevědomí jednotlivých států i Evropy jako celku, na schopnosti prosazovat je silou a za jejich prosazení snášet utrpení a umírat. Tak tomu bylo mnohokrát v minulosti. Práva Romů či homosexuálů, ani „umění“ Pussy Riot je nejspíš nenahradí. Nejhorším krokem EU v otázce bezpečnosti bylo zavedení tzv. Schengenského prostoru, aniž by byly patřičným způsobem zabezpečeny vnější hranice Evropy. Jejich ochrana byla ponechána na svévoli příslušných vnějších států, v nichž ale byly jako na povel redukovány stavy ozbrojených sil.

Dříve bylo na místě se obávat místních lumpů. Ty ale měla naše policie zmapované. Pokud by mne ve tři v noci přepadli v konkrétní ulici, kriminalisté věděli, že mají jít pro Nováka nebo Horvátha. Pokud měl pachatel kudlu, šli rovnou pro Lakatoše. Dnes lumpové různého původu svobodně projíždějí Evropou, loupí, znásilňují, kdekoli se jim zlíbí a jen pár hodin po zločinu mohou být nejen o město, ale i o stát dál (viz brutální vyvraždění celé rodiny na Moravě – pachatel se nachází pod ochranou USA). Jestliže jsem si však myslel, že po Schengenu nemůže přijít nic horšího, nehorázně jsem se mýlil. EU se zapletla do likvidace režimů v Africe, které tam efektivně udržovaly pořádek podle pravidel svojí kultury. My jsme jim už po několikáté (kolonizace apod.) vnutili některé prvky svojí kultury naprosto bez souvislostí. Výsledek pseudodemokracie, která tam byla implantována, se dostavuje.

O perspektivě rizika exodu z jihu a jihovýchodu do Evropy bylo jednáno v rámci EU a přistupujících států t.zv. Visegrádské trojky již v roce 1992 v Paříži. Byl jsem účastníkem zmíněného jednání a vím, že tato hrozba už tehdy měla definovány naprosto konkrétní rozměry. Rovněž návrh jejího řešení se razancí diametrálně odlišoval od soudobého pojetí bezbřehého přijímání nekonečné vlny tzv. uprchlíků. Takže jestli se dnes představitelé EU, potažmo naši politici, tváří překvapeně, pak se opět jedná o pózu. Bezpečnostní systém EU nejen, že nezačal být budován, ale výdaje na obranu jednotlivých států Evropy byly řízeně likvidovány. Evropská vláda a parlament považují za důležitější řešit oprávněnost názvu „Pomazánkové máslo“.

Obecně dozajista hrozí větší ozbrojený konflikt, než čím se jeví lokální válka. Patrně se nebude odehrávat s konkrétně určeným protivníkem, v jasně odlišených uniformách, na konkrétní linii dotyku. Evropě hrozí paralelní a dlouhotrvající válka, přičemž nebudou dopředu známa epicentra úderů. Je konečně žádoucí nazvat věci a jevy pravými jmény a neschovávat se za světohrozbu – Putina. Jedná se o trapné odvádění pozornosti od opravdového nebezpečí. Jeho země stojí před stejným problémem jako slavná Evropa. Je jenom dobře, že v Evropě přibývá lavinovitě počet lidí, kteří používají svůj úsudek a proto účinnost oficiální  propagandy nebude mít významně dlouhého trvání. Stačí vnímat, k čemu už dnes dochází ve Francii, ve Velké Británii, v Belgii, v Itálii, v Řecku, v Srbsku, nejnověji už i v Maďarsku.

Jsme pod čarou ponoru, co se týká obranyschopnosti státu, a na palubě se pořád tancuje. Nalháváme si, že bude lépe, místo toho abychom si přiznali, že nebude. Koukejme se dál, než na horizont jedněch voleb. Přestaňme si hrát na to, co je korektní a co nikoli. Opakuji se, ale že Putinovo Rusko je říše zla, bez uzardění vysloví polovina politické reprezentace, protože papouškují mocného strejdu, ale že multikulturalizmus je nesrovnatelně větší zlo, se bojí vyslovit skoro všichni.

Severoatlantická aliance podle tiskové agentury DPA odmítla požadavek, aby se NATO v rámci nynější migrační krize zapojilo do ochrany hranic některých evropských zemí.

DPA v této souvislosti připomněla úterní slova českého vicepremiéra Andreje Babiše, jenž se o možnosti takové alianční pomoci zmínil.

"Neexistuje žádné vojenské řešení problémů, které jsou způsobeny velkými migračními pohyby," citovala DPA mluvčího NATO. Podle jeho slov alianci řešení takových problémů nepřísluší. Babiš v úterý v souvislosti s uprchlickou krizí před novináři prohlásil, že je třeba okamžitě uzavřít schengenský prostor a bránit toto území většiny evropských zemí před přílivem uprchlíků.

"Když se podíváte na mapu, Schengen má zvláštní podobu. Je tam osamocené Řecko a další hranice je Maďarsko. Je otázka, jestli makedonská nebo bulharská armáda nepotřebuje od NATO pomoc," uvedl Babiš. Pokud ostrahu vnější hranice schengenského prostoru okrajové státy nezvládají, musí to být podle něj domluveno na nejvyšší úrovni.

V odstaveném voze na rakouské dálnici se našly desítky mrtvých běženců. „Dnešek je černým dnem,” prohlásila ministryně vnitra Johanna Miklová-Leitnerová a dodala, že se jedná o „mnoho” mrtvých. Auto, v němž byla těla nalezena, má logo slovenské společnosti Hyza, která spadá pod Agrofert českého ministra financí Andreje Babiše. Řidič z místa utekl.

V útrobách našlo smrt 71 lidí včetně čtyř dětí. Nejmladší oběti bylo mezi jedním až dvěma roky. Policie potvrdila zadržení tří převaděčů. Jde o Bulhary, kteří vozidlo údajně řídili. Jeden z nich je libanonského původu. Nákladní automobil měl maďarskou poznávací značku, ale maďarská policie doplnila, že poznávací značka je dočasná a ve městě Kecskemét si ji převzal jistý rumunský občan. Společnost, která byla původním vlastníkem, vůz loni prodala za sto tisíc korun jedné slovenské firmě na náhradní díly. Podařilo se dohledat, že auto nakonec skončilo v budapešťském autobazaru, kde bylo dále prodáno.

Evropa v posledních měsících čelí náporu uprchlíků mimo jiné ze severu Afriky, kteří hledají útočiště před konflikty ve svých zemích i lepší ekonomické podmínky.

Do Evropy už letos po moři připlulo více než 237.000 migrantů, 2373 z nich cestu zaplatilo životem, uvedla v nejnovější bilanci Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). Začátkem srpna se při lodním neštěstí nedaleko libyjských břehů utopily nejméně dvě stovky lidí. K největší tragédii došlo v této oblasti letos v dubnu, kdy se u Libye potopila loď, na které bylo asi 800 migrantů. Neštěstí tehdy přežilo jen 28 osob, včetně dvou údajných pašeráků. Hlavní vstupní branou na evropský kontinent se letos pro utečence stalo Řecko, k jehož břehům podle řeckých úřadů od ledna připlulo přes 160.000 imigrantů.

Možná NATO nechtěně na sebe prozrazuje, že není obranným svazkem, a jeho armádní struktůry si ochranu vysvětlují jen jako doplněk vojenských válečných operací armády Spojených států. V naší zemi je obvyklé, že armáda pomáha při živelných pohromách svými zdroji, tedy technikou a vojáky, a napomáhá i při ochraně oblastí jako součást pomoci policejním složkám, když to podmínky vyžadují. Brusel vidí ale nasazení armády jen jako střet a né jako ochrané síly /mírové síly se mu zdají díky "ruským iniciativám" né dost dobré/. No tak dobrá. Všichni jsme zvědaví jak tohle všechno dopadne. Je stresující, když jsme pozorovatelé něčeho, co nás může do budoucna poškodit.

Ti bohatší skupiny zatím toho moc neriskují. Možná si myslí, že naopak zase bude na čem vydělat. Ale je třeba si nedělat velké iluze. Lidé jsou tlačení do tohoto prostoru hlavně problémy ve své zemi. Ale pokud by řekl někdo /IS/, tady to teď bude patřit vám a my vám k tomu můžeme pomoci, nebudou se rozpakovat díky zcela odlišným zdrojům /bohatství/, než mají ve své zemi. Prostě si vezmou to co potřebují.

Německo svým počínáním, kdy nutí dosazovat /osídlovat jinam oproti představám utečenců/ utečence mimo cílovou zemi, kterou je bohužel ono samo, ohrožuje suverenitu ostatních zemí. Jestliže jeho počínání pramení naopak v upevnění jeho suverenity, je to smůla pro ty ostatní. Pak se ale může stát, že lídr bude ty druhé brát jako vazaly, ke kterým je třeba vybudovat opoziční chování. Mocensky i ekonomicky. Politickými nástroji si je tudíž bude stále více podrobovat. To že Islámský stát nebo samotné Německo by mohlo něco takového způsobit okolním zemím je neuvěřitelné, ale díky sociálním tlakům, které z toho vzejdou poměrně pravděpodobné. Jen panuje nejistota, kdo bude oním "organizátorem" našeho světa a našich životů v něm. Zásada rozděl a panuj platí i zde.

/aktualizováno 28.8 2015 19:29,zkrácený text nad. obr. Václav Vašek :: /