Katastrofa, která se šíří v Řecku, může být úvodem ke scénáři globálních ekonomických otřesů.

Znepokojuje to, že se řecká krize může rozšířit do celé zbývající Evropy. Ještě rozsáhlejší mohou být krize v Itálii, Španělsku, Portugalsku a Francii, tedy zemích, jejichž dluhy nejsou menší než dluh Řecka. Krize, jejímž odrazem je i krize v Řecku, je krizí dnešního vévodícího modelu organizace hospodářského života. Ten totiž nyní produkuje stále větší globální dluh. Jako nosná konstrukce pro společnost a výrobu je tento model sám příčinou systematické neuspořádanosti světové ekonomiky. Kapitalismus nyní přináší větší dluhy a naproti tomu elitám i větší bohatství.

Současný obraz kapitalismu charakterizuje, že se výroba přenesla na východ a zde jsou využívány hlavně zisky z prodeje výrobků. Zisky, které to přináší, jsou ale nevyváženě rozdělovány a využívány. Stát se spoléhá na daně, které odráží onu nevyvaženost v přerozdělování zisku. Navíc stát, který má jeden z hlavních podílů na vytváření zisků, díky tvorbě ekonomických podmínek, jej nijak nevyužívá k lepšímu hospodaření, ke snižování dluhu, i když se na něm ony podmínkami podílí. Přitom největší podíl na zisku, který spoluvytváří většina obyvatel využívá jen malá část z nich. Kapitalismus kvůli klesajícím ziskům ve výrobních sektorech degradoval od systému generujícího všechno, co je pro člověka blahem, k systému finančního kasina. Stal se z něj způsob finančního parazitování, devizových a tržních spekulací.

Demokracie má tři základní nástroje moci, které stojí na třech pilířích charakterizujících současný sociálně ekonomický systém. Doktrína volého trhu, nedotknutelnost soukromého vlastnictví kapitálu a vymahatelnost dluhů. Nedotknutelnost soukromého vlastnictví kapitálu, kdy vlastnictví je v právním ohledu zahrnuto pod zcela obecný a nerozlišený pojem soukromého vlastnictví, nerozlišuje jakým způsobem byl nabyt majetek, ani kdo a jakým způsobem se podílel na jeho vytváření. Ideje volného trhu slouží k podpoře kumulace kapitálu. Jen někteří mají to štěstí, že těm ostatním, i když tvůrčím a ekonomicky aktivním, korigují příděl vstupních zdrojů a následný výtěžek tak, aby je udržovaly v trvalém nedostatku a samy z toho měly bezpracný zisk. Nejdůležitější pilíř moci je vymahatelnost dluhů spojovaná s vymahatelností práva. Pokud se zhroutí celý současný sociálně ekonomický model, v němž bohatství a moc spočívá na ekonomice postavené na dluhu, pokud by k něčemu takovému došlo, nezhroutila by se reálná společenská reprodukce, nýbrž došlo by k přetransformování finančního toku. Finanční systém by doznal změny. Pokud mají vládnoucí globální elity z něčeho opravdu strach, tak je to právě zpochybnění jejich věřitelských práv. Oni dosud mohou neomezeně vytvářet peníze na účtech svých bank a posílat je ve formě půjček do oběhu. Tak řídí směr i vývoj globální ekonomiky. Pokud by ti u moci příšli o svůj přísun peněz, pak by přišli i o svou dosavadní moc. Na jejich uvolněné místo ale mohou přijít jiní. Proto tomu tak nutně nemusí být, ale k modifikaci trhu a dluhové politiky to může pomoci. V opačném případě by se zvyšil tlak na ty ostatní. Protože /nebo přestože/ se tady mluví o krizi sociálně ekonomické, tak zde nejde jen o dluhy a vše co s nedostatkem peněz souvisí. Protože ty jsou tu pro lidi. A tak dalším činitelem krize je samotná populace, která ony peníze využívá. V globálním měřítku jde tak nejen o toky peněz ale i přesuny lidí z důvodu právě ekonomických. A zde vyplouvá na povrch další krize, kde měřítkem je ona migrace obyvatelstva. Nejsou to jen příchozí na nové trhy práce. Největší problém je problém uprchlíků. Ovlivnit toky peněz a mít zisk je snadnější než postarat se nebo zamezit přísunu uprchlíků. Dříve proti nepovolenému obsazování či osídlování území sloužila obranná politika státu, hlídání vnějších hranic a evidence obyvatel. Ale nyní je to jiné. Volný trh znamená i volný trh práce a tím i migraci obyvatelstva. Všichni ale vědí že uprchlíci jsou lidé, kteří se stali uprchlíky z politicko ekonomických důvodů. Tady bylo slůvko sociální zaměněno za slůvko politické. I když navnek to vypadá různě, ve skutečnosti jsou pak onou výslednicí právě ony ekonomické důvody. Akorát možnosti jak si je vylepšit se u obou různí...


....

Jedinou systémovou cestou, jak zachovat Evropu evropskou s evropskými hodnotami je, pakliže změníme model našeho chování a vrátíme se k tradičním evropským, ale vlastně prapůvodně lidským hodnotám – tedy že na první místo budeme klást rodinu, děti a svou vlast – pak se ničeho zlého obávat nemusíme

-nyní je- na prvním místě spotřeba a konzum. Výsledkem jsou lidi, kteří se celý život honí za penězi, jež nemají, aby je utratili za krámy, které nepotřebují. V tom jsou muslimové, kteří ctí na prvním místě Boha a rodinu, o značný kus před námi, říká předseda Úsvitu a poslanec Tomio Okamura.

... hrozbě nezvladatelného přílivu uprchlíků: Italové v této souvislosti mluví až o milionu migrantů připravených na cestu přes moře.

A je naprosto absurdní myslet si, že jednotlivé sociální státy evropských zemí mohou sloužit jako pojistka pro populaci z celého světa, která si své sociální státy nepořídí, ale bude chtít využívat výhod těch v Evropě. Pokud tento tlak zesílí, nepomůžeme lidem odjinud, ale vezmeme oporu lidem místním se všemi důsledky prof. PhDr. Jan Keller CSc.

Lidé, kteří nejsou žádnými politickými uprchlíky, dokonce to nejsou ani uprchlíci, protože tento status by se na ně nedal vztahovat. Dostali se do Evropy ilegálně, bez papírů, nedodržují pravidla soužití, která jsou v Evropě normální. Myslím si, že je právem a povinnosti každé země hlídat si nyní své hranice říká Petr Hampl.

Ministryně zahraničí EU Federica Mogheriniová na schůzi Rady bezpečnosti OSN řekla, že EU v rámci své bezpečnostní operace nepočítá s odesíláním imigrantů zpět do Afriky.

„Výrok ministryně aspiruje na titul nejhloupější výrok roku. Ministryně tímto vyjádřením přímo vybídla všechny potenciální imigranty, aby přijeli nelegálně do Evropské unie s tím, že se nemusí bát, že bychom je vrátili, a navíc se o ně státy EU postarají. To zásadní je, že to krvavě zaplatíme všichni. I ta drtivá většina občanů, která imigranty nechce – já patřím mezi ně. Zaplatíme nejen penězi, ale také nárůstem kriminality, nárůstem extremismu, růstem sociálního napětí a poklesem tolerance. Rozhodování Evropské komise o tak zásadní věci bez mandátu od občanů je nejen nedemokratické, ale já ho považuji za nelegitimní. A jen připomínám, že minulý měsíc podpořila kvóty pro ilegální imigranty většina českých vládních europoslanců, když se o nich hlasovalo v Evropském parlamentu. To hraničí s vlastizradou,“ upozorňuje poslanec a zakladatel hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura.

Evropa nikdy nebyla tak bohatá, jako je dneska, a přitom počty lidí bez práce, lidí žijících v chudobě, lidí vyloučených ze společnosti jsou tak vysoké, jako nikdy od vzniku Evropské unie. Vypadá to, že takzvaný Junckerův plán na oživení pomůže velkým firmám a finančníkům, tedy těm, kteří jsou na tom ze všech nejlíp, rozčiluje se europoslanec Jan Keller

Projekt EU je dobrý. Řecká krize je problém na cestě jeho realizace. Představa, že členské státy nemusejí splácet dluhy, je absurdní. Absurdní a neudržitelná je také tendence k zadlužovaní, která se šíří Unií jako virus. Nicméně alternativou ke kapitalismu je socialismus, který už známe z praxe, globalizace je přirozený stav současného světa a trh je vždy a všude omezován.

Krize, -o které se mluví-, jsou výzvy. Probouzejí potřebu hledání nových řešení. Nicméně pořád žijeme v nejblahobytnější části světa a máme se jako nikdy předtím, což myslím všeobecně. Kapitalismus je historicky nejúspěšnější zřízení. I jeho největší kritici jsou na něm přisáti a radují se například ze svobody slova a pohybu.

...budoucnost je nepředvídatelná. Nicméně řeknu alespoň, co si přeji, aby byly trendy: Doufám, že dojde k renesanci komunitního způsobu života, že lidské komunity vytlačí masovou kulturu na periferii a budou žít po svém, že děti budou pokladem a stáří ctěno, že zastupitelská demokracie zůstane atraktivním modelem politického uspořádání, míní sociolog, prognostik Fedor Gál.

 

/převzato z webů a upraveno pro tento, pozn./