KOSOVO 2008, Mnichov 1938 - Svět opět mlčí a tiše kýve na souhlas... ! Je to možné? Desítky tisíc Srbů demonstrovaly ve všech těžkých chvílích Československa, my nyní mlčíme?

Těžko cokoliv psát. Honba USA za kontrolou toku ropy a zemního plynu si opět vybrala svou daň. Teroristé podpořili teroristy. Kosovo, odvěká součást srbského území, kde probíhaly svého času nejtužší boje s Osmanským Tureckem o Evropu, vzalo za své. Do léna albánských geril a narkomafií ji svěřil současný nejagresivnější, nejzadluženější a nejmilitarizovanější stát světa.

Jde opět o ropu. O trasy nových ropovodů. O největší americkou základnu mimo území USA. O opěrný bod čtvrté světové války. Války o ropu. Války o Kaspik, která zuří již řadu let, ale média z ní přinášejí jen útržkovité, selektivní zprávy.

15. června 1389. Bitva na Kosově poli. Srbská knížata vedená princem Lazarem Hrebeljanovićem, se střetla s islámskými vojsky sultána Murada I. V bitvě zahynuli princ Lazar, i Murad I., jež byl zabit srbským šlechticem Milošem Obilićem, který se v přestrojení vplížil do tureckého tábora ještě před bitvou. Bitva je hodnocena rozdílně, někteří historici se přiklání k patu, jiní k prohře Srbů.

Každopádně Srbové byli natolik oslabeni, že posléze podlehli vpádu vojsk uherského krále Zikmunda Lucemburského. Turci pak postupně obsadili celý Balkán a začali tlačit na Uhersko. Vídeň, hlavní město Habsburských králů, byla jimi nakonec obléhána dvakrát.

Dějiny však pokračují. 29. září 1938 je podepsána Mnichovská dohoda.
Západní mocnosti (Německo, Spojené království, Francie a Itálie) se dohodly, že československá území s většinovou německou populací připadnou německé říši. Tato dohoda nám byla vnucena.
Srbové, jako jediní, nám chtěli pomoci. Hlásily se jich desetitisíce.

24. březen 1999. NATO začalo s "humanitárním bombardováním" Jugoslávie. Záminkou byly masové hroby. Nikdo se nezajímal kdo v nich leží. Nikdo se nezajímal, že se zabíjí na všech stranách. Vinni byli pouze Srbové. Výsledkem bombardování byla humanitární krize (v bombardovaném Sarajevu byli obyvatelé hladem nuceni ke kanibalismu) a stovky tisíc uprchlíků.
Albánská gerila UCK měla tehdy 100 tisíc mužů a plnou podporu NATO. Srbskou armádu porazit nedokázala.
V červnu 1999 začala americká armáda budovat největší základnu mimo území USA.
Camp Bondsteel. V Kosovu, u města Uroševac.
955 akrů. 300 budov, 7000 vojáků, 55 vrtulníků Apache a Black Hawk.
Vybudovala ji Brown & Root. Dceřinná společnost Cheneyho firmy Halliburton & Co.
Ne ze "soucitu" k Albáncům. Z lásky k ropě.
Napříč Kosovem totiž povede ropovod AMBO z bulharského Burgasu do albánského Vlorë.
Své věrné navštívil 24. června 2001 i Vůdce, George Walker Bush. Velký přítel ropných magnátů a zastánce doktríny preventivních válek. Válek o ropu.
Na jeho projevu zaznělo:
"I want you to know that there's no higher honor than to serve as your Commander-in-Chief. America appreciates your service and sacrifices for our country. " (Chci vám říct, že není větší čest, než sloužit vám jako vrchní velitel. Amerika si váží vaší služby a obětí, které pro ni přinášíte. )
Američtí vojáci obětovaní pro zisky nadnárodních ropných koncernů.
Mezitím albánská guerilla UCK začala s etnickým čištěním Kosova.
Srbští civilisté obětovaní pro zisky nadnárodních ropných koncernů.
21. května 2006 proběhlo v Černé hoře referendum o setrvání v unii se Srbskem, ve kterém se 55,4% voličů vyslovilo pro samostatnost země.
3. června 2006 parlament Černé Hory výsledky referenda ratifikoval. Černá hora vyhlásila nezávislost.
28. června 2006 se Černá Hora stala 192. členem Organizace spojených národů.
17. února 2008. Parlament autonomní oblasti Kosovo, etnicky z velké části zbavené Srbů vyhlásil dne 17. února 2008 v 15:50 SEČ nezávislost na Srbsku.
Západní mocnosti (drtivá většina států EU, USA) se dohodly, že Kosovo, srbské území s většinovou albánskou populací připadne Albáncům. Tato dohoda Srbům byla vnucena.
Albánci slaví.
Srbové protestují.
Bude pokračovat stejný scénář jako v Černé hoře? Podpoří EU nakonec albánský teroristický stát v lénu USA a v žoldu nadnárodních ropných koncernů?
Rusko je rezolutně proti a svolává mimořádnou Radu bezpečnosti OSN. Ve hře je porušení mezinárodního práva, rezoluce OSN o územní celistvosti Srbska, americký ropovod, albánské drogy a mafie, a nebezpečný precedens pro řadu autonomií v Evropě.
Reakce z celého světa lze očekávat v nejbližších dnech.
Jak se zachová český národ? Budou nás desetitisíce jako Srbů v r. 1938? Nebo už jsme totálně rezignovali?!

Prof. PhDr. Jan Rychlík, CSc (18.2.2008)
Dovolte nejprve, abych se představil. Jmenuji se Jan Rychlík, jsem historik a etnolog, vědecký pracovník Masarykova ústavu AV ČR, docent na Filozofické fakultě UK v Praze, kde přednáším české, slovenské a československé dějiny. Původně jsem se ovšem věnoval balkánským dějinám a s výjimkou Albánie jsem procestoval celý Balkán, včetně Kosova. Na Balkáně jsem pobýval mnoho let, zabýval jsem se historií balkánských národů. Získal jsem doktorát na univerzitě Sv. Klimenta Ohridského v Sofii. Nyní píši Dějiny Bulharska a podnikl jsem proto studijní cestu po Bulharsku a Makedonii, odkud jsem se vrátil 2. května. Ovládám bulharštinu i srbochorvatštinu a dorozumím se i makedonsky (tento jazyk je někde mezi bulharštinou a srbochorvatštinou, nyní z politických důvodů uměle rozdělenou na srbštinu a chorvatštinu) a tak jsem měl možnost hovořit s mnoha lidmi. Došel jsem až na hranice Kos ova (přechod Blace- General Jankovič a Jažince), viděl jsem uprchlické tábory, navštívil jsem Tetovo, centrum Albánců v Makedonii, byl jsem v Sofii, když raketa spadla na předměstí Gorna Banja. To mne snad opravňuje vyjádřit se k celému problému jak z historického, tak ze současného hlediska.
1) Historicky Kosovo nikdy nebylo součástí albánského státu, který ostatně je důsledkem balkánských válek v letech 1912-1913. Kosovo bylo součástí středověkého Srbska. Nelze akceptovat albánskou teorii o Albáncích jako potomcích starých Ilyrů. Ilyrové zmizeli ze scény dějin, stejně jako např. Pečeněhové či Kumáni, Trákové nebo Dákové. Albánci jsou potomky Ilyrů asi tak jako my jsme potomky Keltů . Jde o romantické mýty, ze kterých pro dnešek nic nevyplývá. Dnešní albánské osídlení Kosova je poměrně pozdní. Probíhalo samozřejmě po etapách, ale hlavní příliv souvisí s válkou meyi rakouskými Habsburky a osmanskou říší (Tureckem) koncem 17. století. V roce 1683 byli Turci poraženi spojenou habsburko-polskou armádou u Vídně a v následujících letech pak postupně vytlačeni z Uher. V letech 1688-1689 vypuklo několik protitureckých povstání v Srbsku, Makedonii a Bulharsku, která však byla potlače na. V 90. letech 17. století se pravoslavné obyvatelstvo z dnešního Kosova houfně začalo stěhovat do jižních Uher, resp. do dnešní Vojvodiny, která se stala součástí habsburské říše. Kosovo se vylidnilo a osmanské úřady je kolonizovaly Albánci, kteří přijali islám. Po balkánských válkách připadlo Kosovo Srbsku. K Albánii patřilo pouze v letech 1941-1944 jako důsledek porážky Jugoslávie nacistickým Německem na jaře 1941. Avšak samotná Albánie tehdy nebyla svobodná, ale byla ve formě "personální unie" připojena k Itálii. V roce 1943 převzali po kapitulaci Itálie správu Němci. Albánci mají sice nárok na kulturní autonomii Kosova, avšak nikoliv na odtržení. Právo na sebeurčení včetně odtržení náleží jen národu jako celku, nikoliv však menšině. Tím se postavení Albánců v Kosovu liší od postavení např. od Chorvatů či Slovinců v bývalé Jugoslávii. Ti neměli svůj stát a měli tedy právo si j ej vytvořit. Albánci již stát mají - v Albánii. Samotná skutečnost, že Albánci tvoří dnes většinu obyvatelstva Kosova je irelevantní - i Němci tvořili většinu obyvatelstva českého pohraničí v roce 1938 a Maďaři tvoří většinu na jižním Slovensku.
2) Za současnou humanitární katastrofu může především stupidní politika NATO a USA. Američané mechanicky přenášejí svou představu světa do končin, kde nefunguje. Multietnická občanská společnost v Kosovu je chiméra, nerealizovatelný nesmysl, v krajním případě snad dlouhodobý program pro příští tisíciletí.
Všechny balkánské státy vznikly na etnickém principu a všechny se postupně dopustily etnických čistek. Bulhaři i Srbové v 19. století vytlačili Turky, Turci po roce 1920 vytlačili Řeky z Malé Asie, Řekové zase vyhnali Bulhary z egejské Makedonie a západní Trákie. Před 10 lety vyhnaly bulharské úřady ze země asi 340 000 Turků do Turecka. V Kosovu po balkánských válkách vyháněly srbské úřady Albánce, ale po roce 1941 albánské úřady Srby. Po roce 1945 se postupně kosovští Albánci konsolidovali a začali postupně vytlačovat srbské obyvatelstvo do Srbska. Každý jistě musí odsoudit dnešní vyhánění Albánců z Kosova,ale nelze si dělat iluze o tom jak by dopadlo 300 000 Srbů v Kosovu, kdyby se tato oblast osamostatnila, nebo připojila k Albánii. Nezbyl by ani jediný. NATO muselo vědět podle analogických případů v minulosti (válka v Chorvatsku a v Bosně), že jakmile začne bombardovat Srby, využijí situace p ředevším srbské polovojenské síly a začnou vyhánět Albánce ze země. Bylo by také ještě větším nesmyslem domnívat se, že v případě pozemní operace by se čistky zastavily: naopak, došlo by k jejich zintenzivnění. Je třeba si uvědomit, že v končinách, o kterých je řeč má za války život příslušníka jiné etnické skupiny jen malou cenu - což platí všeobecně pro všechny strany. V tomto smyslu je nutno říci, že vinu za etnické čistky má především právě NATO. Nelze také zapomínat, že to byla tzv. Kosovská osvobozenecká armáda (UCK), která první povstala proti jugoslávské vládě a začala přepadat policejní stanice. Nemohla proto očekávat, že jugoslávské úřady ponechají tyto akty násilí bez odpovědi. Tím nijak nemá být řečeno, že obrovskou zodpovědnost na celé katastrofě nemá i prezident Milošević.
3) Miloševičův režim a jeho osobnost nelze idealizovat a nelze mít o nich iluze. Je však urážkou srbského národa, je-li Milošević démonizován a přirovnáván k Hitlerovi. Miloševič jistě není demokratem v evropském či americkém smyslu, avšak tím není ani Tudjman v Chorvatsku či Izetbegović v Bosně a už vůbec ne Hashim Thaci z UCK. O "demokratických metodách" UCK si již vůbec nelze dělat žádné iluze. Bělehradské noviny "Politika" z 27. dubna 1999 píší s odvoláním se na vysílání albánské televize z Tirany, že UCK odsoudila vůdce demokratických kosovských Albánců Ibrahima Rugovu na smrt jako zrádce. Tyto noviny také píší, že UCK verbuje násilím běžence z Kosova do svých řad. Vyzbrojení této organizace by rozhodně neuklidnilo situaci.
4) Sofijské noviny "Duma" dne 22. dubna 1999 přinesly znění anexu "B" z Rambouliet. Dohoda by pro Jugoslávii znamenala ztrátu suverenity, neboť NATO mělo získat právo neomezeného pohybu po území SRJ. Takovouto dohodu nemůže žádná vláda přijmout. Bombardování NATO je pokrytectvím, vůči Jugoslávii jde o akt agrese.
5) Nelze dopustit odtrhnutí Kosova od Jugoslávie z několika příčin: UCK by zmasakrovala a vyhnala z Kosova 300 000 Srbů, které by srbská vláda neměla kde umístit - již nyní se musí starat o 600 000 uprchlíků -Srbů z Chorvatska a Bosny. Povstali by Albánci v sousední Makedonii, kteří již nyní tvoří 40% obyvatelstva a s uprchlíky z Kosova již možná polovinu. Albánci se netají cílem vytvořit jednou "Velkou Albánii" zahrnující i západní Makedonii a část Černé Hory. Avšak rozdělení Makedonie nemůže tolerovat Bulharsko, které právě nyní posílá Makedonii vojenskou pomoc. Stranou by nezůstalo ani Řecko, neboť Makedonie byla v tomto století již třikrát neuralgickým bodem ve vztazích Srbska, Bulharska a Řecka a způsobila již čtyři války (1912, 1913, 1915-1918 a 1941-1944). To by se lehce mohlo opakovat i nyní: nová balkánská válka by ale lehce mohla přerůst v celoevropskou válku. Svět nebude mít milion, a le 20 milionu uprchlíků, všechny hranice budou na Balkáně zpochybněny.
6) Žádná srbská vláda se dobrovolně nevzdá Kosova - Kosovo pole a Peć jsou posvátnými místy pro Srby. O tom, že bitva na Kosově poli je mytizovaná je zbytečné mluvit, ale to na věci nic nemění. Každý národ má mýty. Násilné odebrání Kosova Srbsku vojsky NATO vyvolá trvalou krizi a při první příležitosti Srbové zahájí novou válku za znovuzískání Kosova. Srbové v Kosovu by nepochybně povstali proti albánské vládě, respektive kosovsko-albánské vládě a zahájili teroristické akce jako nyní UCK.
7) Je těžké najít dnes řešení. Předpokladem jakéhokoliv jednání ale je zastavení bombardování. Návrat k jednacímu stolu musí být bez předchozích podmínek a při jasném odmítnutí Rambouilletského diktátu, který je definitivně mrtev. Každý jistě cítí s albánskými uprchlíky a přeje jim brzký návrat domů. Avšak Albáncům v Kosovu musí být jasně řečeno, že není možné tolerovat násilné změny hranic - ty by byly možné jedině na mezinárodní konferenci o úplné změně hranic republik bývalé Jugoslávie a se souhlasem všech stran, tedy především Srbska. Otázka autonomie Kosova a vyslání mírových sil musí být vedena pod hlavičkou OSN a hlavní kontingent mírových sil musí být z nečlenských zemí NATO, především z Ruska a Ukrajiny.

Jiří Dienstbier :

Stále častěji a čím dál silněji je slyšet, z úst představitelů USA, ale i některých představitelů EU, že bude-li na území KOSOVA tamní albánskou politickou reprezentací vyhlášena nezávislost, bude tento samozvaný stát uznán.

Je nepřípustné měnit mezinárodně uznané hranice demokratického státu proti jeho vůli. Jakýkoliv pokus o řešení, tedy tzv. legalizování rozdělení Srbské republiky jednostranným oddělením části jejího území by bylo nejen v rozporu se zákony demokratického státu ale i v rozporu s mezinárodním právem. Není pochyb, že takový postup by byl v mezinárodním právu i v praxi OSN nebývalý a navíc by vedl k nebezpečným dlouhodobým následkům v rámci celkové mezinárodní situace v krátké i daleké budoucnosti.

Řešení budoucího postavení Provincie musí brát v úvahu nedotknutelnou svrchovanost a územní integritu Srbska jako mezinárodně uznávaného státu a člena OSN. Tato pozice je v souladu nejen se základními principy mezinárodního práva, ale i s Rezolucí 1244 (1999) Rady bezpečnosti OSN, která jednoznačně zdůraznila svrchovanost Srbska nad Kosovem a Metochie.

Jsme přesvědčeni, že nikdo nemá právo měnit hranice suverénního státu, což by v Evropě i ve světě vytvořilo nebezpečný precedent. Zcela chápeme, že se takovéhoto precedentu obávají naši slovenští sousedé. V historii našeho národa máme s tímto přístupem vlastní smutné zkušenosti.. Mnichovská dohoda fašistického Německa a tehdy vystrašené západní Evropy, uloupila v roce 1938 Československé území. Statisíce našich spoluobčanů bylo oloupeno, vyhnáno a mnohdy také zavražděno.
Západoevropští demokratičtí politici otevřeli cestu zlu. „Kultivovaný“ zločin diplomatů, přerostl ve zločiny fanatických nacistů, Židé a Slované byli určeni jako národy k likvidaci.
Dnes bychom měli zabránit vytvoření živné půdy pro podobné katastrofické důsledky. Lze si snadno představit, že jednostranné rozhodnutí, které nevezme v úvahu legitimní zájmy Srbské republiky, povede k novému napětí, nestabilitě a konfliktům, které ovlivní celý Balkán a proto i Evropu.

Jsme přesvědčeni, že je třeba podpořit další diplomatická jednání a hledání pro všechny přijatelného řešení, které bude respektovat jak zájmy většinového albánského obyvatelstva, tak zájmy všech menšin, včetně Srbů a jejich práva na návrat, a především je nutné respektovat mezinárodní právo neboť jinak by nám všem hrozila právní džungle.

Malý, pro mnohé téměř bezvýznamný srbský národ, je ponížen a hrozí mu loupež. Může být oloupen o svrchované území Kosova a Metochie. Oloupen o kolébku své kulturní identity. Oloupen a ponížen pro to, že se nikdy pokorně nesklonil mocným.

„Věrnost za věrnost. Ljubav za Ljubav“ heslo T.G.|Masaryka a jugoslávského krále Petra, které vyústilo v roce 1920 ve smlouvu o spolupráci a obraně. Tato smlouva poté přerostla v Malou dohodu.

Na sto padesát tisíc Jugoslávců se v roce 1938 hlásilo jako dobrovolníci na pomoc Československu, které tehdejší demokraté zradili. Na Trgu Republike v Bělehradě statisíce demonstrovaly proti Mnichovskému diktátu.

Tisíce Čechoslováků, po hanebné okupaci Československa v roce 1968, přijalo pomoc od bratrských Jugoslávců, aby mohli emigrovat do svobodného světa.
Více jak stotisícová demonstrace studentů, dělníků a profesorů všech univerzit, demonstrace vzdoru a solidarity občanů tehdejší Jugoslávie, nám v roce 1968 vzkazovala,, nejste sami,,!

Je nutné hledat řešení složité situace, přičemž nelze ignorovat svobodnou vůli, suverénního státu Srbska, což garantuje mezinárodní právo. Je třeba odmítnout jakýkoliv diktát bez ohledu na to jakým způsobem by ho současní mocní chtěli ospravedlnit.

Proto jsme proti jednostrannému vyhlášení samostatnosti KOSOVA. Vyjadřujeme srbskému národu svou solidaritu.